Velmi důležitým orgánem pro pohyb je rovnovážné ústrojí, odborně řečeno vestibulární aparát, který je součástí vnitřního ucha. Vestibulární aparát patří ke složitému vestibulárnímu systému, který mimo jiné udržuje rovnováhu těla, zpracovává informace o postavení těla v prostoru, koordinuje pohyby očí při pohybech hlavy, což usnadňuje prostorovou orientaci.

 

Pokud je člověk zdravý, je neustále v pohybu a mění své činnosti během dne, dostává jeho vnitřní sluchový orgán se svým rovnovážným ústrojím neustálý přísun podnětů. Jestliže má např. postižený člověk omezené pohybové aktivity, ke změnám polohy dochází minimálně, ztrácí vestibulární aparát schopnost reagovat na změny polohy. U postižených lidí musí docházet jak k aktivní, tak pasivní stimulaci vestibulárního aparátu. Jednou z možností aktivní stimulace je válení sudů, zároveň k pasivní stimulaci řadíme balení do deky a tahem za konec rozbalení, tedy válení sudů.

„Příroda je dítěti rádcem, který ho učí, jak se pohybovat. To není třeba dokazovat. Tříleté dítě je neustále v pohybu, často sebou zmítá na zemi, běhá kolem dokola a všeho se dotýká. V devíti letech už dítě nepociťuje potřebu povalovat se po zemi, nebo osahat si všechno, co vidí.“ Tolik paní Marie Montessori ve své knize „Objevování dítěte“. 

Co tedy říci závěrem? Považujme válení sudů jako přirozené volání přírody ke stimulaci vestibulárního aparátu. Když si uvědomíme, jak důležitý význam pro lidské tělo válení sudů má, musíme zcela přirozeně přehlédnout špinavé oblečení, či potrhané kalhoty.