Emoční inteligence, schopnost vyznat se ve vlastních pocitech i pocitech ostatních lidí a zároveň schopnost emoce zvládat či s nimi umět zacházet. S dětmi předškolního věku je možné na rozvoji emoční inteligence pracovat. Naše životy jsou střídavě protkávány emocemi nebo můžeme říci i pocity různého druhu a intenzity. Mezi ty základní řadíme radost, smutek, zlost, strach, překvapení a stud. Některé emoce/pocity jsou příjemné, jiné méně příjemné. A s některými pocity, například s pocitem viny, je bytí velmi těžké v podstatě nemožné.

Aby se děti lépe zorientovaly, můžeme jim nabídnout různé aktivity, které rozpoznávání emocí napomohou. Jednou z možností jsou obrázky s obličeji vyjadřujícími různé emoce. Z výrazu tváře a vzezření celé postavy lze velmi dobře odečíst, o jakou emoci se jedná, někdy lze odečíst i její intenzitu. Zamýšlíme se nad tím, co mohlo být důvodem k radosti, smutku, zlosti nebo studu. Zároveň s dětmi diskutujeme, co jim přináší radost či smutek, kdy cítí zlost či stud. Ve společenství předškolních dětí je také mnoho příležitostí k pozorování a učení se při různých situacích a konfrontacích. Při konkrétních případech nahlas popisujeme, co se v dětech děje a společně hledáme pocity v těle, které s sebou jednotlivé emoce přinášejí. "Honzík je dnes opravdu smutný, moc se mu stýská po mamince. Možná by něco potřeboval, aby se cítil lépe." Budujeme tím schopnost lepšího porozumění sobě samému a zároveň lepší orientaci v pocitech druhých. Tímto způsobem se u dětí postupně začne rozvíjet schopnost empatie, která je tolik potřebná pro vytváření kamarádských vztahů. A pak, když děti vidí smutného kamaráda, naskytne se možnost sledovat dětskou empatickou reakci, která v dospělých vyvolá vlnu dojetí. "Tohle přece znám, určitě se cítí jako já, když se mi stýskalo po mamince, možná potřebuje pohladit nebo pochovat."

Další možností je ukazovat dětem, jak vnímat jednu skutečnost se zlostí, smutkem nebo najít i na nepříjemné situaci něco pozitivního. Radostnými brýlemi můžeme vidět svět příjemný, vnímáme věci, které se nám podařily, nebo se podařily někomu jinému, snažíme se najít řešení. Smutnými brýlemi vidíme chyby vlastní i cizí, vše ztrácí smysl, je zbytečné něco měnit či dělat. Zlostnými brýlemi můžeme vnímat situace naštvaně. Takto můžeme přehrávat situace běžného života, které se nám během dne naskytnou, jako například nepovedený výkres, rozlité pití nebo rozbořená stavba. 

Všechny tyto činnosti mají hluboký smysl. Matematika a ostatní vědy jsou pro život důležité, ale nenaučí nás, jak porozumět sami sobě či pochopit, jak navázat přátelské vztahy s druhými. Hledejme možnosti, jak děti naučit emoce rozpoznávat, vědomě je prožívat a rozšiřovat způsoby, jak s nimi pracovat.